“Rutinizovaný čas spojil své síly s vysokými cihlovými zdmi zakončenými ostnatým drátem nebo skleněnými střepy a s přísně hlídanými vstupními branami, které mají místo chránit před vetřelcemi; bránil však také těm, co byli uvnitř, aby místo kdykoli libovolně opustili. Byl to svazek z praktických důvodů nebo z nutnosti, jen málokdy z lásky - bylo však úmyslem, aby jako takový trval “navždy” (ať to ve smyslu individuálního života znamenalo cokoli).”

Z knihy Tekutá modernost od Zygmunta Baumana

Mám rád pohledy. Tato fotka jeden takový ukazuje, byla vyfocena celkem nedávno. Jde o pohled z povzdálí a nebo jen o pohled z jiné perspektivy? Nevím. Také nemůžeme říct, jestli jde o pohled nadnesený či naopak naprosto vnořený. Domy z ptačí perspektivy “nad věcí” a nebo domy utopené v přeplněném městě? Nemůžu si odpustit nezmínit citát Filipa Topola: “Je to pohled do duší. A co?”.

Při takovýchto pohledech na člověkem poničenou a zdevastovanou krajinu mě stěží napadá, jak to tu bude vypadat za třicet let. Budou zde bezlesé krajiny postižené těžbou a znečištěným ovzduším, budeme projíždět a bydlet mezi stále častějšími nakupními nebo průmyslovými zónami? A za přírodou budeme jezdit jen do chráněných rezervací a lokalit, kde bude přelidněno těmi, kteří utíkají od stresu a neustálým shonem?

Mrzí mě, jak někteří lidé v dnešní společnosti vůbec neberou ohledy na přírodu, právě na to přirozené, v čem nejen člověk odjakživa žil. Bohužel jsou to převážně lidé na vysokých místech a my jejich rozhodnutí většinou můžete jen těžko ovlivnit. Myslím si, že příroda (a planeta vůbec) se nedá a vše nám oplatí. Už se tak pomalu začíná dít - nejprve povodně, pak extrémní sucha, postupná změna klimatu a…?